Zuzko, vystudovala jste režii hraného filmu, ale teď natáčíte dokumenty. Jak jste se k tomu dostala?
Hraný a dokumentární film úplně nerozlišuju, není to tedy cesta od hraného filmu k dokumentárnímu. Teď třeba připravuju hraný film, ve kterém bude dost dokumentárních prvků. Vždycky jsem chtěla vyprávět příběhy a film mi v tom přišel nejkomplexnější. Naplňuje mě nejvíc. Není to jenom literární vyprávění nebo fotka, ale syntéza všech aspektů. Zároveň mě baví moment spolupráce. Psaní knížek je osamělá práce. Mě inspiruje, jaké potkám herce. Taky mám skvělé kolegy – děláme spolu roky, vyvíjíme se, prolínáme, doplňujeme, obohacujeme, což mě hodně baví i posouvá. Proto byl volbou film.
Katedra režie hraného filmu se mi líbila, vedla ji v té době inspirativní Věra Chytilová. Katedra dokumentu mi přišla dogmatická, vachkovská. Určité věci nechci zpracovávat dokumentárně, ale hraným filmem. Třeba osobní, intimní věci, o kterých přemýšlím, o těch bych dokument točit nechtěla. Ne že by mě ta témata nezajímala u jiných lidí, ale o sobě bych točit nemohla. I když všechny filmy ze mě vycházejí, z toho, co jsem zažila. Příběhy jsou ale posunuté jinam. To by mi dokument neumožnil. Přesto mě vždycky zajímal, mezi dokumentaristy mám hodně blízkých přátel.
Když se mi narodilo první a pak druhé dítě, absolutně jsem necítila, že bych mohla natočit celovečerní film. I když nápady byly, měla jsem pocit, že penzum práce je takové a úsilí je tolik, že bych to nezvládla. Ale točit jsem chtěla, napadaly mě různé věci, takže volba padla na dokument. Zároveň jsem dostávala nabídky, které se mi líbily, nabalovaly se, a i já sama jsem se chtěla programově dokumentu věnovat. Přijde mi to pro hraný film obohacující. Člověk pracuje s živými lidmi, a i když používám observační metodu, zároveň hodně přemýšlím, jaké budou ve filmu situace, jací jsou v něm lidé, jaké mají charaktery a jak se doplňují, což je přístup z hraného filmu. Dokument mě zpětně pro hraný film inspiruje, abych v něm neměla ploché postavy plné klišé. S kolegyní dramaturgyní, která píše seriály pro televizi Nova i pro Českou televizi, jsme se smály, že v dokončovaném dokumentárním seriálu máme takové milostné zvraty, že kdyby je napsala do Ordinace v růžové zahradě, bude to přepálené. Baví mě interakce s lidmi, s protagonisty. Vždycky se na natáčení těším. Líbí se mi, že většinou fungujeme v malém, maximálně tříčlenném štábu. Natáčení je intimní a i s lidmi je člověk přátelsky naladěný. Nejsou u toho obrovské mašiny, svícení. Díky tomu můžu daleko víc improvizovat. Na dokumentu se mi líbí svoboda. Aby člověk udělal hraný film, v čemž je hodně peněz, trvá i roky, než se zafinancuje. Dokument se může rozběhnout v řádu měsíců i týdnů. V dnešní době se dá kvalitně točit i na slušný mobil. Je v tom opravdu velká svoboda. Člověk nemá takové závazky, tolik se nebojí, víc experimentuje, víc si může zkoušet.
Jaký otisk ve vás nechala Věra Chytilová, která také oscilovala mezi hraným a dokumentárním filmem?
K Chytilové jsem do dílny nechodila. Inspirovala mě jako osobnost v tom, jak si šla za svým, jak byla vzdělaná, měla filozofický přesah. Stejně tak třeba Drahomíra Vihanová. To byly ženské, které si toho musely hodně vydobýt, což už dnes myslím není tak nutné. Přece jen bylo v té době žen-režisérek míň, dělat režii nebylo pro ženu tak samozřejmé. Teď nemám pocit, že by měl některý z mých kolegů problém s tím, kdybych byla muž… nebo třeba ufon. Konkrétně Drahomíra Vihanová mluvila o tom, že nechtěla mít děti, aby se mohla naplno věnovat filmu. To je pro mě nemyslitelné. V dnešní době už takovou volbu dělat nemusím.
Tento text je pouze fragmentem rozhovoru, který v kompletní podobě vychází v knize Ženy o ženách. Obsahuje odkazy na filmy a rozhovory, které si můžete k projektu pustit, a knihy, které si můžete přečíst.
FILMY:
KIRCHNEROVÁ, Zuzana (2008). Bába [studentský hraný film]. Česko.
KALLISTOVÁ JABLONSKÁ, Linda, ŠPIDLOVÁ [KIRCHNEROVÁ], Zuzana a HEJDOVÁ, Irena (2013). Čtyři v tom [dokumentární seriál]. Česko. ČT2, 13. 1. 2013 – 17. 2. 2013.
KIRCHNEROVÁ, Zuzana a BOJAR, Tomáš (2018). Pět statečných [časosběrný dokumentární seriál]. Česko. ČT2, 18. 11. 2018 – 16. 12. 2018.
KIRCHNEROVÁ, Zuzana (termín premiéry ještě není stanoven). Karavan [chystaný celovečerní hraný film]. Česko.
