O svých filmech říkáte, že je vidíte optimálně promítat v sálech pro čtyřicet lidí, což je dost anti-ambiciózní a v kontrastu s jinými dokumentaristy. Je to proto, že své snímky vnímáte jako příliš experimentální? Často třeba používáte nalezené materiály, found footage…
Jednou jsem naštvala studenty filmové vědy, když jsem jim řekla, že jsem určité záběry filmu Nejenom na nohou, ale i na zadních. (Milan Balabán) (2009) našla v popelnici. Větou „‚A materiál jsem našla v popelnici,‘ sdělila mi Viola Ježková“ končí i uživatelský komentář u tohoto filmu na ČSFD. Je to ale pravda, našla jsem ho tam.
A k těm malým sálům – nejsem klaustrofobní, ale myslím si, že mé představě filmu konvenuje právě malý sál. Čtyřicet lidí je možná zbytečně málo, tak řekněme šedesát, ale to už je fakt hodně. Je to otázka určitého balancu a dobrých poměrů. Dokument Tělo mého těla je radikální a intimní zároveň. Když se promítal v Jihlavě (na MFDF Ji.hlava) ve velkém kině, neměla jsem z toho dobrý pocit, byť stojí hodně na dlouhých záběrech – obrazech. Film Mentální troglodyt (2013) ani není moc film, je to taková volební hříčka. Sedm uší zvířetníku (2007) je zase spíš taková performance, kterou by se hodilo promítat na zeď ve městě.
Kdo je vlastně cílovou skupinou vašich filmů?
Kdokoliv. Muž, žena, od patnácti do devadesáti, kdokoli, kdo má ochotu se na mé filmy dívat, kdokoliv, kdo se v nich najde, uvidí, zahlídne, koho naštvou, ale třeba v něm taky něco vyvolají. Malý kinosál mi evokuje dělohu, domeček, malou noru, kde se mezi divákem a tím, co jsem vytvořila, odehrává určitý proces. Mám pocit, že právě v malé noře energie, kterou v sobě moje filmy nesou, mnohem lépe rezonuje a působí na diváky. A potažmo i to, co se děje v divácích, líp odpovídá malé noře. Já prostě nedělám obrovské, výpravné filmy s obřím rozpočtem, které ve velkých kinosálech dávají smysl. Jít s mými dosavadními filmy do velkého sálu mi přijde neproporční.
Takže přemýšlíte i o prožitku, percepci filmu divákem.
Jasně! A je to docela zajímavé. Nikdy mě třeba nenapadlo, že by lidí, kteří mají rádi filmové experimenty, bylo málo. Mé filmy se líbí různým lidem, ale rozumím, když má někdo potřebu je škatulkovat a říkat, že se jedná o experiment. Filmy dělám především ze svého malého vnitřního světa, takže tomu pak odpovídají i místa projekcí – chci, aby mé filmy viděli lidé v dobře poměrném prostoru k místu, kde vznikaly. Projekce je součástí filmu. Vidíte, vaše otázka mi teď pomohla si uvědomit, že se jedná o extenzi procesu tvorby filmu, protože výsledná projekce do filmu patří také. Film je dokončený momentem vidění. Proto k mému malému filmu patří i malý kinosál. A to velké, co se odehraje, to se odehraje především uvnitř.
Co u vás rozhoduje o formě filmu?
Tvar i délka mých filmů jsou dané obsahem a tématem a také natočeným materiálem, který se třeba v případě mého posledního filmu ještě dotáčel, když už se stříhalo – prostě mi při střihu ještě jeden záběr vytanul. Film je hotový, když se završí materiál a můj proces montáže, ten moment poznám.
Tento text je pouze fragmentem rozhovoru, který v kompletní podobě vychází v knize Ženy o ženách. Obsahuje odkazy na filmy a rozhovory, které si můžete k projektu pustit, a knihy, které si můžete přečíst.
FILMY:
JEŽKOVÁ, Viola (2017). Všechno má svůj čas [dokumentární film]. Česko. Praha: Akademie múzických umění, Filmová a televizní fakulta.
JEŽKOVÁ, Viola (2012). Tělo mého těla [studentský dokumentární film]. Česko. Praha: Akademie múzických umění, Filmová a televizní fakulta.
JEŽKOVÁ, Viola – CIESLAROVÁ, Olga (2017). A pod maskou tma [dokumentární film]. Česko. Praha: Akademie múzických umění, Divadelní fakulta.
JEŽKOVÁ, Viola (2008). V Růžové [studentský dokumentární film]. Česko. Praha: Akademie múzických umění, Filmová a televizní fakulta.
JEŽKOVÁ, Viola (2008). Kravín [studentský dokumentární film]. Česko. Praha: Akademie múzických umění, Filmová a televizní fakulta.
JEŽKOVÁ, Viola (2009). Nejenom na nohou, ale i na zadních. (Milan Balabán) [studentský dokumentární film]. Česko. Praha: Akademie múzických umění, Filmová a televizní fakulta.
JEŽKOVÁ, Viola (2013). Mentální troglodyt [studentský dokumentární film]. Česko. Praha: Akademie múzických umění, Filmová a televizní fakulta.
JEŽKOVÁ, Viola (2007). Sedm uší zvířetníku [studentský dokumentární film]. Česko. Praha: Akademie múzických umění, Filmová a televizní fakulta.
