Jaké to bylo na Baffinově ostrově?
Špicózní! Na sever jsem zase letěla od Nielse z Montrealu, ale bylo to drahé, dražší než zpáteční letenka Praha– Montreal. Naštěstí už bylo po sezoně – vždy jsem lítala, aby byly levnější letenky, ale zároveň aby nebyla na místě brzo tma. Letěla jsem tedy do města Frobisher Bay, dnes už se jmenuje inuitsky Iqaluit, a už v tom malém letadle se začali objevovat lidi v parkách, a to byl podzim, začátek září. A já si troufla zeptat se vedle sedícího pána, kde bych mohla v tom městě přenocovat, kde bych si mohla postavit stan. A on mi řekl, že mně to z letadla ukáže – a když jsme nalétávali a kroužili na přistání, ukazoval mi z okýnka: „Tady, vidíte?“ A já si jen říkala: „Jéžiš, to je dálka!“ Měla jsem s sebou velkou Nielsovu krosnu a stan, taky spacák, karimatku, zimní oděvy, boty, něco málo na vaření. Po vystoupení z letadla mi ukázal směr, kam jít. Na letišti byla jen malá budovička, kde jsem byla odbytá hned, protože zas tak hodně lidí do Frobisher Bay nelítalo, zvláště ne na podzim, všude byla úplná pustina. A tak jsem vzala ruksak na záda, vyštrachala se a šla tam, kam mně ukázal. Šla jsem až na kraj břehu k vodě, kde byl sráz – koukala jsem kolem, protože i když město zdaleka není za polárním kruhem, nejsou tam žádné stromy, jen skály. Šla jsem blíž k vodě, abych měla ráno na zuby, na mytí, na záchůdek, akorát jsem neměla mezi šutry kam upíchnout stan. Trvalo mi to dost dlouho, pak jsem šla pro vodu do lahve, vyčistila jsem si zuby a říkala si: „Co teď budu dělat,“ bylo odpoledne. Tak jsem jako obvykle vybalila špek, rozinky, ořechy, mandle a cigára – tvrdé sparty, hned několik krabiček na delší dobu, protože cigarety jsou všude drahé. Pak jsem si začala rovnat věci ve stanu, když najednou slyším nějaký hlas, jak mě volá jménem. To už jsem si jako ženská dávala pozor, ale byl to ten chlapík z letadla – šel se kouknout, jestli tam opravdu jsem, a pozval mě na kafe. A to jsem musela zase zpátky, až za letiště, do největší osady, kde jsme byli v nějaké kafírničce… Všechno je napsáno v knížce. Nakonec jsem byla ještě v dalších dvou osadách – v Pangnirtungu a Cape Dorsetu – a už jen mezi těmi dvěma byl šílený rozdíl, o čemž taky v knížce píšu. Já si tu cestu vymalovala podle Mowatových povídek, ale po těch desetiletích bylo všechno jinak. Ubytovny za sto třicet dolarů na noc nepřipadaly v úvahu. Vždyť jen příprava téhle mé cesty trvala rok a půl, protože to bylo tak finančně náročné. Ale nakonec nebylo, protože jsem spala přímo u Inuitů za malý peníz.
Nelly, když jste cestovala po jiných kulturách, stávalo se vám, že jste třeba nechtíc přestoupila hranice intimity lidí, které jste potkávala a o kterých jste potom psala?
To se mi stalo hlavně u Laponců, kde jsem vyloženě šlápla vedle. Vždy, když jsem se přestěhovala do nového bytu, druhý den jsem zvonila na všechny zvonky a představovala se, protože taková je naše evropská mentalita a kultura. Ale u Laponců je to jinak – když jsem to udělala, hned jsem dostala sprduňk. Do Laponska jsem poprvé přijela za jedním chlapíčkem, Mikelem, kterého jsem si pamatovala z předešlé cesty na sever, a ten mi pak dělal průvodce; když jsem něco nevěděla, zašla jsem za ním a on mi věc vysvětlil. Uměl anglicky a německy, což bylo neobvyklé, stejně jako to, že nepil alkohol. Co proto jsem tehdy dostala od něj, protože po příjezdu do tábora na severu jsem hned druhý den začala chodit po jednotlivých stanech a říkat, co jsem zač, a to pro ně bylo divné. Chlapi byli zvědaví, ale já šla rovnou k nějaké ženské. Laponci tu bydlí přes léto a odtud pak vyrážejí značkovat soby, jsou v táboře taková velkorodina, všichni se znají. A chodí to u nich tak, že se musí čekat, až přijdou oni za člověkem. Jenže já jsem na to neměla čas – cestu jsem měla ohraničenou létem, Tina šla od září do školy, rodiče ji tenkrát hlídali v Německu a já se pro ni musela vrátit. Nicméně díky tomuto šlápnutí vedle jsem se aspoň dozvěděla, jak to u nich funguje. A podobná věc se mi stala několikrát.
Tento text je pouze fragmentem rozhovoru, který v kompletní podobě vychází v knize Ženy o ženách. Obsahuje odkazy na filmy a rozhovory, které si můžete k projektu pustit, a knihy, které si můžete přečíst.
FILMY:
KOPŠOVÁ [RASMUSSENOVÁ], Eleanore [1967]. [Automobilový závodník] [studentský film]. Československo. Praha: Akademie múzických umění, Filmová a televizní fakulta.
KOPŠOVÁ [RASMUSSENOVÁ], Eleanore [1970]. Férový chlap [studentský film]. Československo. Praha: Akademie múzických umění, Filmová a televizní fakulta.
KOPŠOVÁ [RASMUSSENOVÁ], Eleanore [1969]. [Setkání u balonu] [studentský film]. Československo. Praha: Akademie múzických umění, Filmová a televizní fakulta.
KOPŠOVÁ [RASMUSSENOVÁ], Eleanore [1973]. [Světští] [studentský film]. Československo. Praha: Akademie múzických umění, Filmová a televizní fakulta.
SPOLUPRÁCE NA FILMECH:
BERGH, Johnny (1969). Fremad Marsj [dokumentární film, asistentka kamery Eleanore Rasmussenová]. Norsko.
PLICKA, Vladimír [1968]. [Vltava] [krátký film, střih Eleanore Rasmussenová]. Norsko.
KNIHY:
RASMUSSENOVÁ, Nelly (1995). Děti severských šamanů. Rudná u Prahy: Fleur. ISBN 80-900616-0-5.
RASMUSSENOVÁ, Nelly (1989). Lidé z Baffinova ostrova. Praha: Panorama. ISBN 80-7038-069-1.
RASMUSSENOVÁ, Nelly (1986). Tykvové děti. Praha: Panorama.
RASMUSSENOVÁ, Nelly, ed. (1993). Národnosti v České republice. Praha: Informační a poradenské středisko pro místní kulturu. ISBN 80-7068-056-3.
NOVINY A ČASOPISY:
Lidé a Země (1952–). [zeměpisný a cestopisný měsíčník]. Praha: Přírodovědecké vydavatelství. ISSN 0024-2896.
Koktejl (1992–). [zeměpisný a cestopisný měsíčník]. Ústí nad Labem: Koktejl. ISSN 1210-4353.
Mladá fronta (1945–1990). [deník]. Praha: Mladá fronta. ISSN 0323-1941.
Mladý svět (1959–2005). [týdeník]. Praha: Mladý svět. ISSN 0323-2042.
Múzeum: metodický, študijní a informační materiál (1954–). [čtvrtletník]. Bratislava: Slovenské národné múzeum. ISSN 0027-5263.
Nový Orient (1945–). [populárně vědecký měsíčník Orientálního ústavu AV ČR]. Praha: PV-Tisk. ISSN 0029-5302.
Přísně tajné (1997–). [svazek]. Praha: Pražská vydavatelská společnost. ISSN 1212-7620.
Reflex (1990–). [společenský týdeník]. Praha: Ringier ČR. ISSN 0862-6634.
Regenerace (1993–). [časopis]. Praha: Regenerace. ISSN 1210-6631.
Svět v obrazech (1945–1992). [časopis]. Praha: Novinář. ISSN 0039-7032.
Zemědělské noviny (1945–1992; 1994–1995). [deník]. Praha: Přípravný výbor Jednotného svazu českých zemědělců. ISSN 0139-5777.
