Blanko, jak byste popsala svou práci?
Kdybych měla svou tvorbu a přístup k ní charakterizovat v pár slovech, označila bych se za archivářku, deníkářku, sběratelku – zejména nehmotných vět, slov a malých příběhů. Příběhy mám ráda, stejně jako různé životní paralely, to, jak kdo vnímá konkrétní situaci z různých úhlů pohledu. Všechny tyhle drobné momenty zaznamenávám, zapisuji, sbírám. Představují pro mě poklad.
Jak jste se k takové práci dostala?
První deníkový moment, který si vybavuji, je chvíle, kdy lezeme s tátou horolezcem na skálu v Hrádku nad Nisou a nahoře v plechové krabičce nacházíme knížečky s tužtičkou, kam si každý horolezec zapisuje svůj záznam a údaj, co se mu při výlezu nahoru stalo. Ten akt záznamu, zápisu jako důkazu, že se něco stalo, a následného uchování mě ohromil. Ale to jsem ve svém deníku ještě zaznamenáno neměla. To až později. S rodiči jsme si vedli deníky z dovolených, psali jsme do malých zápisníků. To vše bylo prvopočátkem mé práce, ve které jsem pak už dál pokračovala sama. Přijde mi obecně škoda si něco nezaznamenávat, protože co si nezapíšeš, na to se zapomene, to vyšumí. Já si po sobě zápisky ani nečtu, uklidňuje mě už jen to vědomí, že mám zaznamenáno. S deníky pracuji pak dál v rámci umění – třeba náhodně vyberu jeden štos a z něj přepisuji náhodně založenou stránku. Je to takový výlet do minulosti. Pročíst všechny deníky najednou by bylo náročné – ale třeba to jednou bude další můj projekt, přečtu stránku po stránce. Své deníky vnímám spíš jako zapsaný materiál, se kterým můžu podle nějakého klíče, konceptu v budoucnu dál pracovat.
Kdy došlo k tomu, že jste ze svých dokumentárních materiálů začala vytvářet umění?
V podstatě po celou vysokou školu jsem se snažila něco vymýšlet a konstruovat. Nakonec jsem přitáhla v magistru na univerzitu tašku deníků s tím, že něco takového má doma přece každý, abych vzápětí zjistila, že psaní deníků automatické není a je tím „oním“, s čím můžu pracovat. Najednou do sebe všechno zapadlo, klauzury šly samy a moje poslední práce byly úplně nejlepší. Stačilo přestat vymýšlet, co udělat, jen abych splnila zadání, a sebrat odvahu.
Popište mi prosím výstupy, které jste ze svých dokumentárních materiálů realizovala.
Řeknu vám nejdřív jeden moment – jedenácté září. To je přesně příklad jednoho z témat, které se mi rozbíhá. Ve svém deníku mám zapsanou větu, co se ten den roku 2001 v New Yorku stalo, navíc s poznámkou, že jedna Češka, Kamila Tichá, toho dne zaspala, díky čemuž pád World Trade Centra po teroristickém útoku přežila. Pár let poté jsem poslouchala Radiožurnál a tam s ní byl rozhovor, a tak jsem do sbírky přidala jeho přepis. To jsou ty momenty, kdy se mi dávají dohromady všechny možné souvislosti. Začala jsem k tomu tehdy sbírat vyprávění lidí, co kdo 11. září dělal, a to téma se mi pak objevilo i v dalších souvislostech (11. 9. 2001 2001–). Propojování mě baví a výsledkem je jednou instalace, jindy knížka nebo katalog, který ale třeba vzniká jenom v sedmi kusech, jako tomu bylo například v roce 2014 u výstavního projektu Tektonika paměti. Pět žen po dobu šesti měsíců zachycovalo každý den jednou větou. Tento materiál byl později základem pro projekt Pět žen. Jedna věta denně, o kterém ještě budu hovořit. Už u Tektoniky paměti jsem se svými čtyřmi píšícími kolegyněmi zamýšlela projekt vydat, ale nejspíš kvůli zaneprázdnění jsme to neudělaly. Ale když mi chystal v roce 2018 výstavu ve své galerii Mikuláš Nevan, rovnou naznačil, že bude mít na knihu grant a vydá ji ve větším nákladu – 150 kusů. A tak jsme v roce 2017 knihu rozšířily o rozměr dalšího půlroku.
Moje věci však nejsou nikdy dopředu plánované. Rozhodně jsem nikdy na začátku práce nekalkulovala a nepřemýšlela, jestli dělat výstavy nebo k nim vydávat limitky. Všechny věci šly vždy postupně. Samozřejmě třeba v případě projektu Pět žen. Jedna věta denně se od začátku našeho psaní nabízelo knihu vydat, protože výsledné texty vytržené z kontextu jen zavěsit na zeď by nebylo ono. Výstupy se u mě však právě v čase vždy proměňovaly. Vznikaly i různé textové instalace, jiné kombinovaly text a obraz.
Tento text je pouze fragmentem rozhovoru, který v kompletní podobě vychází v knize Ženy o ženách. Obsahuje odkazy na filmy a rozhovory, které si můžete k projektu pustit, a knihy, které si můžete přečíst.
KNIHY:
KIRCHNER, Blanka (2014). Nikdo nikdy nepochopí, jaké to je, být někým jiným. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta umění a designu. ISBN 978-80-7414-606-0.
KIRCHNER, Blanka, KONEČNÁ, Ema, TURČÍNOVÁ, Margareta, KONEČNÁ, Karolina a CIBIKOVÁ, Martina (2018). Pět žen. Jedna věta denně [limitovaná edice 150 kusů knihy k výstavě Vrstvy událostí v Nevan Contempo (27. 1. 2018 – 9. 3. 2018)]. Praha: Blanka Kirchner a Nevan Contempo.
KIRCHNER, Blanka (2018). Tvoříme rodinné dějiny [pracovní sešit]. Praha: Blanka Kirchner.
KIRCHNER, Blanka (2014). Blanka Kirchner. In: MACHOVÁ, Lucie, PETIŠKOVÁ, Terezie a VARTECKÁ, Anna, eds. Tektonika paměti: Pohyby osobních vzpomínek v českém a slovenském mladém umění. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta umění a designu. ISBN 978-80-7414-988-7 a Brno: Dům umění města Brna, příspěvková organizace, s. 78–81. ISBN: 978-80-7009-168-5.
UMĚLECKÉ PROJEKTY:
KIRCHNER, Blanka (2012). Album: Songs of my life [umělecký projekt]. In: KIRCHNER, Blanka (2014). Nikdo nikdy nepochopí, jaké to je, být někým jiným. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta umění a designu, s. 90–93. ISBN 978-80-7414-606-0.
KIRCHNER, Blanka (2008–2013). Deníky [umělecký projekt]. In: KIRCHNER, Blanka (2014). Nikdo nikdy nepochopí, jaké to je, být někým jiným. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta umění a designu, s. 86–89. ISBN 978-80-7414-606-0.
KIRCHNER, Blanka (2005–). Dětské omyly [umělecký projekt]. [cit. 7. 8. 2019]. Dostupné z: https://blankakirchner.com/Kids_Thinking.
KIRCHNER, Blanka (2011). Expedice Předlice [umělecký projekt]. In: KIRCHNER, Blanka (2014). Nikdo nikdy nepochopí, jaké to je, být někým jiným. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta umění a designu, s. 80–85. ISBN 978-80-7414-606-0.
KIRCHNER, Blanka (2012). Expedition New York [umělecký projekt]. [cit. 7. 8. 2019]. Dostupné z: https://blankakirchner.com/Expedition_NY.
KIRCHNER, Blanka (2012). Konec světa [umělecký projekt]. In: KIRCHNER, Blanka (2014). Nikdo nikdy nepochopí, jaké to je, být někým jiným. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta umění a designu, s. 100–103. ISBN 978-80-7414-606-0.
KIRCHNER, Blanka (2012). Lost & Found [umělecký projekt]. In: KIRCHNER, Blanka (2014). Nikdo nikdy nepochopí, jaké to je, být někým jiným. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta umění a designu, s. 116–121. ISBN 978-80-7414-606-0.
KIRCHNER, Blanka (2013–). Minuta narození [umělecký projekt].
KIRCHNER, Blanka (2012). Nitky [umělecký projekt]. In: KIRCHNER, Blanka (2014). Nikdo nikdy nepochopí, jaké to je, být někým jiným. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta umění a designu. 94–99. ISBN 978-80-7414-606-0.
KIRCHNER, Blanka (2009–). Noviny [umělecký projekt]. In: KIRCHNER, Blanka (2014). Nikdo nikdy nepochopí, jaké to je, být někým jiným. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta umění a designu, s. 104–115. ISBN 978-80-7414-606-0.
KIRCHNER, Blanka (2013–2017). Osmihodinovka [umělecký projekt]. In: KIRCHNER, Blanka (2014). Nikdo nikdy nepochopí, jaké to je, být někým jiným [zveřejněna část z roku 2013]. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta umění a designu, s. 140–155. ISBN 978-80-7414-606-0.
KIRCHNER, Blanka (2006–2013). Sbírka vět [umělecký projekt]. In: KIRCHNER, Blanka (2014). Nikdo nikdy nepochopí, jaké to je, být někým jiným. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta umění a designu, s. 11–61. ISBN 978-80-7414-606-0.
KIRCHNER, Blanka (2008 – 2013). The Washington Post [umělecký projekt]. In: KIRCHNER, Blanka (2014). Nikdo nikdy nepochopí, jaké to je, být někým jiným. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta umění a designu, s. 64–69. ISBN 978-80-7414-606-0.
KIRCHNER, Blanka (2009–2014–). Vlas je má časová osa [umělecký projekt]. In: KIRCHNER, Blanka (2014). Nikdo nikdy nepochopí, jaké to je, být někým jiným. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta umění a designu, s. 156–163. ISBN 978-80-7414-606-0.
KIRCHNER, Blanka (2009). Život je příliš zajímavý na to, aby se na všechno postupně zapomnělo [umělecký projekt]. In: KIRCHNER, Blanka (2014). Nikdo nikdy nepochopí, jaké to je, být někým jiným. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta umění a designu, s. 156–163. ISBN 978-80-7414-606-0.
KIRCHNER, Blanka (2001–). 11. 9. 2001 [umělecký projekt, zveřejněn fragment v rámci projektu Nitky]. Praha: Blanka Kirchner.
VÝSTAVY:
KIRCHNER, Blanka (2013). Nitky. In: David Shrigley je o 33 cm vyšší než já [výstava]. Česko. Kutná Hora: Galerie Středočeského kraje, Projectroom.
KIRCHNER, Blanka (2009). Moving Artists [výstava]. Německo. Dresden: Motorenhalle, 4. 6. 2009 – 11. 7. 2009.
