Ženy o ženách – Intimita tvorby českého ženského filmového a literárního dokumetu

Viola Ježková:
Teologii s dokumentem spojuje péče o duši

Lis 22, 2019

Viola Ježková (1979) vystudovala teologii na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy (ETF UK) a obor dokumentární tvorba na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU). V současné době má přerušeno postgraduální studium na katedře autorské tvorby a pedagogiky Divadelní fakulty Akademie múzických umění (KATaP DAMU). Působí jako filmařka, kameramanka, střihačka a také dramaturgyně rozhlasových dokumentů v Českém rozhlase Vltava. Vedle toho se věnuje pedagogické činnosti. Vedla seminář Dokumentární přístup ke světu, v němž žijeme na Arcibiskupském gymnáziu v Praze, dlouhodobě vede filmové semináře My Street Films. Její filmy charakterizuje formálně experimentální pojetí, obsahově pak hloubka zkoumaných témat, která zpracovává nejčastěji skrze vlastní osobu a intimní prostor. Například v ceněném snímku Tělo mého těla (2012) tematizuje svoje mateřství a s ním spojený zázrak života. Tématem jejího zatím posledního snímku Všechno má svůj čas (2017) je snaha o porozumění vlastní cestě po ztrátě původních jistot.

Číst dál

Linda Kallistová Jablonská:
Film by měl mít pro společnost přínos

Lis 20, 2019

Linda Kallistová Jablonská (1979) vystudovala katedru dokumentární tvorby na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (KDT FAMU). Je autorkou řady dokumentárních filmů, mimo jiné populárního cyklu České televize Čtyři v tom (2013) o rodičovství, Vítejte v KLDR (2008) o návštěvě Severní Koreje nebo dokumentu Počátky (2014) mapujícího osudy několika dívek odcházejících po dosažení plnoletosti z ústavní péče. Po natočení snímku V nejlepším zájmu dítěte (2016) v rámci projektu Český žurnál se začala angažovat v neziskové iniciativě Dobrý start, pomáhající změnit systém péče o ohrožené děti. Jejím mužem je filmový producent Jan Kallista.

Číst dál

Tereza Tara:
Nemůžu se identifikovat s trpící masou, protože ztratím perspektivu

Lis 18, 2019

Tereza Tara (1983) vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (FF MU), kde se věnovala i skandinávským studiím. Později na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění absolvovala na katedře dokumentární tvorby (KDT FAMU). Jako dokumentaristka je ceněná zejména pro svůj film Hormonální akvárium (2007) otevírající téma škodlivosti hormonální antikoncepce vůči lidskému organismu i přírodě obecně. Její autorský přístup reprezentují zejména krátké experimentální filmy a filmové básně. Tereza Tara je také umělkyní a lektorkou v oblasti osobního rozvoje a kreativity, kurzy a workshopy vede pod názvem Tara Trance.

Číst dál

Zuzana Kirchnerová:
Hraný a dokumentární film úplně nerozlišuju

Lis 16, 2019

Zuzana Kirchnerová (1978) vystudovala práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy (PF UK) a režii hraných filmů na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU). Její krátký absolventský film Bába (2008) zvítězil v sekci Cinéfondation na Filmovém festivalu v Cannes. Pro Českou televizi pracovala na dokumentárních sériích Čtyři v tom (2013) a Pět statečných (2018). V současné chvíli chystá v mezinárodní koprodukci svůj celovečerní hraný debut Karavan.

Číst dál

Marika Pecháčková:
Sebe samu klidně zneužiju

Lis 14, 2019

Marika Pecháčková (1980) vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK), fotografii na Institutu tvůrčí fotografie (ITF) v Opavě a dokument na katedře dokumentární tvorby Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění (KDT FAMU). Má za sebou několik kratších autorských dokumentů – Hromosvody (2012) nebo Mater noster (2012), ve kterých intimně rozpracovává svá osobní témata. Pro Českou televizi natočila dokument o lidech bez domova Spi sladce (2016), v rámci cyklu Náš venkov film Smilovice (2016) o lidovém fašismu. Jako kameramanka spolupracuje s režisérkou Violou Ježkovou. Jejím životním partnerem je dokumentarista Vít Klusák. Je dcerou novinářky Marcely Pecháčkové a sestrou autorky kuchařských knih Dity P.

Číst dál

Libuše Rudinská:
Co má dělat režisér, když svého hrdinu přestane mít rád?

Říj 16, 2019

Libuše Rudinská (1974) vystudovala fotografii na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU). Na základě Fulbrightova stipendia se dostala na San Francisco State University (SFSU). Řadu dokumentárních filmů natočila v zahraničí – především v zemích třetího světa, dlouhodobě spolupracuje s Českou televizí. Věnuje se sociálním tématům i portrétům osobností. Napsala dokumentární knihu o Jiřím Voskovcovi Americká léta Jiřího Voskovce (2017), o kterém již dříve natočila dokument Můj otec George Voskovec (2011). Snímek Pavel Wonka se zavazuje (2014) ji na několik let odstavil od dokumentární práce, až v roce 2018 se vrátila filmem Na tělo o fotografu Jindřichu Štreitovi a jeho životní filozofii.

Číst dál

Kateřina Kačerovská, Gabriela Kontra:
Vypadá to, jako že jsme ohrožená zvířátka

Říj 14, 2019

Gabriela Kontra (1977) je fotografka, mimo jiné autorka fotografického cyklu Lidé věznění v 50. letech komunistickým režimem, absolventka fotografie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU). Spolu s animátorkou a dramaturgyní České televize Kateřinou Kačerovskou (1978), absolventkou filmové vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) a animace na FAMU, natočily ještě jako studentky FAMU dokument Porodní plán (2009) o českém porodnictví a spustily k němu online platformu www.porodniplan.cz.

Číst dál

Blanka Kirchner:
Příběh konstruovat neumím, jen zaznamenávat a dávat do souvislostí

Říj 11, 2019

Blanka Kirchner (1982) je absolventkou Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (FUD UJEP) v Ústí nad Labem, oborů fotografie a digitální média. Její dokumentující umělecké aktivity vycházejí zejména ze systematicky produkovaných denních záznamů, deníkových zápisků, autorských textů, korespondencí a různých slovních a větných happeningů. Její práce vyšly knižně – jako katalogy k výstavám – pod názvy Pět žen. Jedna věta denně (2018) a Nikdo nikdy nepochopí, jaké to je, být někým jiným (2014).

Číst dál

Zuzana Štefková:
Osobní zkušenost je důležitá

Říj 9, 2019

Zuzana Štefková (1977) je kritička a kurátorka umění, zabývá se genderovými, sociálními a politickými aspekty v umění. Doktorát získala v oboru dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK). V rámci přednášek na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (UMPRUM) uspořádala dokumentární knižní projekt Svědectví: Ženským hlasem (2012), který představuje názory třinácti významných umělkyň a teoretiček umění působících v českém prostředí. Působí na Ústavu pro dějiny umění FF UK.

Číst dál

Eleanore Rasmussenová:
Nevěřím ničemu, co si sama neohmatám

Říj 7, 2019

Eleanore Rasmussenová (1947) je česká etnografka, dokumentaristka, fotografka a autorka cestopisů Tykvové děti (1986), Lidé z Baffinova ostrova (1989) a Děti severských šamanů (1995). Na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU) absolvovala dokument, na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) obor etnografie. V roce 1993 vydala knihu Národnosti v České republice. Své cestopisné práce publikovala mimo jiné v časopisech Svět v obrazech, Mladý svět, Reflex, Lidé a Země, Nový orient, Přísně tajné nebo Regenerace. Psala také pro odborný časopis Múzeum Slovenského národního muzea. Jejím bratrem je dokumentarista a producent Karel Kopš.

Číst dál

Apolena Rychlíková:
Člověk za kamerou má vždy převahu a je nutné si to uvědomit

Říj 2, 2019

Apolena Rychlíková (1989) je filmová dokumentaristka a aktivistka, absolventka katedry dokumentární tvorby na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (KDT FAMU). Působí v redakci A2larmu – komentářového webu kulturního čtrnáctideníku A2, píše také pro Český rozhlas Plus a Salon Práva. Je režisérkou dokumentu Hranice práce (2017) mapujícím levnou pracovní sílu. Sociálními tématy se zabývá i ve svých dalších projektech – například pro Českou televizi natočila v rámci pořadu Intolerance dokument Biologicky předurčené k chudobě (2018) pojednávající o fenoménu feminizace chudoby. Je dcerou režisérky Moniky Rychlíkové a dokumentaristy a herce Břetislava Rychlíka.

Číst dál

Petra Procházková:
Největší lež je pravda vytržená z kontextu

Říj 2, 2019

Petra Procházková (*1964) je česká novinářka, dokumentaristka, zpravodajka z válečných konfliktů a humanitární pracovnice, absolventka Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy (FŽ UK). Dvacet sedm let pracovala jako reportérka pro redakci Lidových novin, odkud však v září 2018 přešla do nově vznikajícího Deníku N. V roce 1994 založila spolu s Jaromírem Štětinou novinářskou agenturu Epicentrum, v roce 2001 s Janou Hradilkovou občanské sdružení Berkat pomáhající uprchlíkům. Je autorkou knih Aluminiová královna (2003) a Frišta (2004).

Číst dál

Partneři

Hledání

kniha Ženy o ženách

Knihu Ženy o ženách si nyní můžete objednat v předprodeji na www.by-wo-men.com.

Dita Pepe: Olga Sommerová

Olga Sommerová
Foto: Dita Pepe

Nejčtenější

INSTAGRAM women_publishing

Instagram did not return a 200.

INSTAGRAM A_BOOK_DAILY

Hrdinka ve skříni #terezasemotamová #veskříni #spisovatelka #ceskaspisovatelka #zenskahrdinka #román #novel #czechwriter #womanwriter

Viola Ježková:
Teologii s dokumentem spojuje péče o duši

Linda Kallistová Jablonská:
Film by měl mít pro společnost přínos

Tereza Tara:
Nemůžu se identifikovat s trpící masou, protože ztratím perspektivu

Zuzana Kirchnerová:
Hraný a dokumentární film úplně nerozlišuju

Marika Pecháčková:
Sebe samu klidně zneužiju

Libuše Rudinská:
Co má dělat režisér, když svého hrdinu přestane mít rád?

Kateřina Kačerovská, Gabriela Kontra:
Vypadá to, jako že jsme ohrožená zvířátka

Blanka Kirchner:
Příběh konstruovat neumím, jen zaznamenávat a dávat do souvislostí

Zuzana Štefková:
Osobní zkušenost je důležitá

Eleanore Rasmussenová:
Nevěřím ničemu, co si sama neohmatám

Apolena Rychlíková:
Člověk za kamerou má vždy převahu a je nutné si to uvědomit